Vášnivý polibek Smrti | 1 část

6. listopadu 2018 v 14:36 | Kikča |  Jednorázovky
Zdravím mé sněžné vločky, dneska vám přináším krátký příběh s názvem Vásnivý Polibek Smrti, rozdělen bude na více částí.
Budu ráda za kritiku, rady, komentáře.
Děkuji a přeji hezké čtení
Výsledek obrázku pro anime zima gif



Vášnivý Polibek Smrti

1. část - Zpropadený první den.



Moje jméno je Anna Carterová, jsem ve věku středoškolské dívky a jako taková chodím každé všední dny do školy. Přestože všechno, co zde probíráme vím, mé známky nejsou bůhví jak dobré. Možná je to tím že vlastně nejsem tak mladá, jak se zdá. Mé srdce už netluče, necítí, vlastně neznám žádné pocity, jakoby zamrzlo a nechtělo ukázat své pravé já.

Opět kráčím chodbou, okolo mě prochází studenti, většina z nich mi uhýbá spíš instinktivně, mají strach. V uších mám sluchátka, poslouchajíc song od Clean Bandit (ZDE). Cítím na sobě jejich pohledy, vražedné, chladné, výsměšné ale nevnímám tomu příliš pozornosti. Už je to dlouho, co jsem se v téhle škole s někým bavila dost nato aby se tomu dalo říkat kamarádství, proto jsem se uzavřela do sebe, nejsem bezpečná osoba. Lidé kolem mě umírají.

Příjdu ke své skřínce vyndám z nich pár učebnic a sešitů. Vyndám si sluchátka z uší, až ted si všímám že někdo mluví mým směrem.

"Ty jsi opravdu hluchá, Carterová. Mluvím na tebe!" Zaprská vztekle tahle bezvýznamná osoba. Aby jste pochopili jmenuje se Josh, příjmením Burner. Je to typický fotbalista, hezkého vzhledu takový ten šamponek, na kterého letí celá škola.
Jenže tenhle školní rok se rozhodl získat mou pozornost a nedaří se.

"Joshi, kdy konečně pochopíš že já se s tebou prostě bavit nehodlám." Odvětím chladně aniž bych se na něj podívala. V ruce svýrám učebnice. Zabouchnu skřínku, otočím se na patě, ale on si řict nedá. Popadne mě za ramena a přišpendlý ke zdi. S úsměvem na tváři na mě hledí.

"Nikdy se nevdám." Nahýbá se k mým uším. "Dokud nebudeš moje."

Povzdechnu si a odstrčím jej, trochu silněji než jsem měla v plánu. Překvapeně vzhledne. "Prosím už to pochop, já prostě nemám zájem se s nikým bavit a už vůbec s chodit s někým jako jsi ty!" Poslední slovu dám důraz aby pochopil, že mi má dát vlastně pokoj. Chvíli je ticho i studenti kolem nás zastavili a přihlíželi tomuto dění.

"Jako jsem já? Co tím myslíš?" Zavrčí mírně nabroušeně.

"Podívej Joshi." začnu větu. "Jsi sportovec, oblíbený, hezký, na kteroukoliv ukážeš tu můžeš mít." rozpřáhnu ruce. "Jsi ale sukničkář a s žádnou nevydržíš déle jak týden. Nikdy jsi nebyl na mě nebyl milý a to že si se vsadil s tvými kamarády neznamená že mě musíš uhánět, stejně nedosáhneš toho co chceš."

Mlčky mě pozoruje, chvíli přemýšlí co řict, nejspíš to ani neví, Všimnu si jak pohledem střelí na smějící se kamarády opodál. Než mi stihne odpovědět zmizím v davu. Svyžným krokem vejdu do třídy. Bohudík nechodíme do stejné, přesto má třídu kousek od mé.

"Ahoj Anno." Pozdraví mě Victorie.

"ahoj." zavrčím na náznak že se nechci bavit. Ne není kamarádka, spíš dohled. Musím se přece chovat nenápadně. Je podobného druhu jako já. Což je k nasrání. Je hrozná barbie. Zazvoní na hodinu. Po chvíli vejde učitel, začne vysvětlovat učivo.



Hodiny uběhnou rychle, Josh se ani neukázal a při obědě o mě ani nezavadil pohledem. Je to štěstí. Konečně dá pokoj.
Jdu ze školy, tentokrát bez sluchátek, vždy chodím pěšky, normálně spíš běžím, tentokrát volím klidný krok.
Na zádech mi stojí chloupky. Někdo mě sleduje - bleskne mi hlavou.

Nenápadně zahnu, otočím mírně hlavou. Vidím tam dva Joshovi kamarády. Zastavím za rohem, čekám.

"Co chcete?" řeknu.

Nepřekvapí je to. Jeden z nich se na mě podívá. Myslím že je to Dan. "Neměla by jsi ho tolik odmítat, vážně má o tebe zájem, nevsadili jsme se s ním. Prosím dej mu aspon šanci." Prosebně hledí do mých očí.

"Dane, opravdu nemůžu." zakývu nesouhlasně hlavou. Ten druhý mlčky přihlíží.
"Ale proč? Máš někoho?"

Neodpovím na jeho otázku. Otočím se. "Nesledujte mě už nikdy."

Pokráčování příště

Výsledek obrázku pro anime polibek gif
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Camila Camila | Web | 6. listopadu 2018 v 17:31 | Reagovat

To si ze mě děláš srandu?! 8-O
Proč je to tak krátký?  :-(
Pokračování a hned! :-D
Prosím, prosím smutně koukám 8-)

2 Kikča Kikča | Web | 6. listopadu 2018 v 19:31 | Reagovat

[1]: Ne ne dneska nic nebude :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama