"Hřebík do rakve"

19. června 2016 v 22:07 | Kikča |  Téma týdne
Hřebík do rakve, co lze stvořit z tohoto mě krásného slova?








"Hřebík do rakve"



Nenávist, děsně hluboká,
zakořeněná už za dávných dob,
zemřelá duše hedvábná,
jenž toulá se v říši beznaděje,
ublížil jsi,
možná umyslně, nebo taky ne,
na tom nezáleží,
postaral ses o smrt,
vryl jsi hřebík do rakve...



Před očima viděl stále dokola onu zrádnou noc, díky které se proklýnal dlouhá léta poté. Hluboce zakořeněná nenávist. Tak hluboká, až to bolelo, sžíralo jeho vnitřnosti. Jeho bratři. Zavrhli ho. No, aby jste vše pochochopili je třeba se vrátit na úplný začátek.

Hleděl do otcových očí. S radostí, protože viděl, co drží v rukou. Naušnici. Každý z jeho bratrů je dostal. Zamával mu s naušnicí před tváří.

"Tohle.." poukáže na onen předmět. "...můj milý synu, je jedním ze znaků, že patříš do naší rodiny. Takhle tě rozeznáme. Patřilo to tvé matce." Podá mi ho do rukou. Poslední úsměv, jenž vrhá mým směrem.
Uvidím nůž. Kterým mu probodnou žaludek. Vykašle horkou krev. "NE!" Zařvu. Beznadějně. Marná snaha. Omdlím. Po dvou dnech se probouzím. Nademnou se zklání tváře, smutné, hořké, nenávistné. Proč?

Slyším jejich hrozná slova. "Kdybys něco udělal, nemusel zemřít!" Vykřikne jeden z bratrů.

"Nemohl jsem..." hlesnu. "Dělat nic." Pohled mi padne na nejstaršího bratra. Vypadá.. zklamaně? Ne... Tak to není. Proč? Proč musím být stále ten nejhorší. Je mi teprv 6 let. Tak sakra, musí mě nenávidět? Tohle je rodina? Takhle se má chovat? Jestli ano.. Nechci žádnou.

Ubíhali měsíce, dokonce roky. Vše se prohlubovalo. Nejstarší z bratrů se oženil, druhý také a ten třetí, jenž na mě házel největší odpor, nejvíc vzteku, žil dost volně. Nebylo divu. Puberta.

Stále jsem slýchával hrozná slůvka. Až to zašlo daleko. Prodali mě. V deseti letech. Já si tehdy říkal, že jsem vážně něco měl udělat. Zařídil jsem otci hrob. Vryl jsem mu tam hřebík. Jsem ničema. Nestojím za nic. Ted'? Ted' je ze mě pouhý otrok. Co mám dělat? Chci umřít..



Konec


PS. Názory mi pište do komentářů. Děkuji a hezký večer :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Keller Keller | 19. června 2016 v 23:43 | Reagovat

Líbí se mi že i po takové době jsi stále aktivní, já to už dávno vzdal:)
Každopádně suprové jako vždy, temné a surové, ale suprové

2 Kikča Kikča | E-mail | Web | 19. června 2016 v 23:46 | Reagovat

[1]: Nikdy se nesmíš vzdávat! :-D  
Děkuji ti. Červenám se :D

3 Ticho Ticho | E-mail | Web | 23. června 2016 v 14:37 | Reagovat

Upřímně? Přijde mi to trochu zmatené... Nechápu, co se proč, jak stalo. Podle mě to je tak, že šestiletý syn má dostat od otce náušnici - symbol jeho rodiny, odznak, že k nim patří - a někdo jeho otce probodne. On se o dva dny později probudí z mdlob a oni ho obviní, že otci nepomohl. A celý život ho nenávidí a prodají ho do otroctví?
Třetí odstavec odzdola (ten co začíná slovy "Nemohl jsem...") mi připadá poněkud podezřelý. Jestli to chápu dobře, tak tím vyjadřuješ myšlenky šestiletého dítěte, ne? Na šest let mi to vůbec nesedí.
A co to znamená: Vryl jsem mu tam hřebík?
Úvodní báseň se mi moc líbí

4 Kikča Kikča | E-mail | Web | 23. června 2016 v 21:35 | Reagovat

[3]: Je to zmatené. Prakticky je to úryvek z jedné z mých nezveřejněných povídek. Jde tam o chlapce. Teda o jeho vzpomínky, vypráví to jako dospělý a vše se odehrává ve středověku (Trošku víc fantasy :D).
Pochází z velice boháte rodiny. Jak je u nich známo, takové děti bývají dost chytří i v útlém věku. :) Děkuji za názor! :D

5 Miti Miti | E-mail | Web | 12. července 2016 v 23:31 | Reagovat

Ten příběh? Bombastický! Škoda, že není delší, moc se ti povedl :3 ;)

6 Kikča Kikča | E-mail | Web | 13. července 2016 v 19:15 | Reagovat

[5]: Pokračování se teprve připravuje neboj se :) :D

7 Miti Miti | E-mail | Web | 13. července 2016 v 21:14 | Reagovat

[6]: Tak to se moc těším, až to napíšeš :)

8 Nemessis Nemessis | Web | 1. ledna 2017 v 18:21 | Reagovat

Souhlasím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama