Blackness within the soul || 1. kapitola || část první

8. května 2016 v 10:50 | Kikča |  Blackness within the soul
Pokračování povídky Blackness je zde! Líbí se vám
Názory pište do komentářů. Povídka bude vycházet nepravidelně, ale snad bude stát za to.




1. Kapitola

Nevím, co to je přátelství,
neznám tu něho, lásku, ty něžné lidské doteky,
jsem nechtěný a všemy nenáviděný,
to sem si myslel,
to mi do hlavy vtloukali,
proč teda začínám být zmatený?

Probudil se ve velké posteli s nebesy. Vše jej bolelo. Kolik dní uběhlo? Přestože důmal, na odpověd nepřišel. Jeho vzpomínky jsou zamlžené. Za temnými závěsy. Chtěl vstát, nešlo to. Někdo mu v tom zabránil.
Pohlédl do očí neznámé ženy. Byla hezká ale její vzhled ho nijak jinak nevzrušil. Blond vlasy po ramena, zelené pronikavé oči, jemně opalené tváře i tělo.

"Měl by jsi ležet, mladíku." usměje se něžně. "ještě nejsi zcela zdráv."

Lhostejně hleděl do prázdna. "Co chcete?" zeptal se místo toho. "Nevěřím vám ani nos mezi očima."

Pochyboval o starostlivosti těchto lidí. Nikdo neměl zájem starat se o člověka, jako je on, pokud ano, měli k tomu důvod. Přece jenom, platí za hříchy svých rodičů.

"To je mi jasné, přesto bys měl ležet." řekne vážně. "Pro tvé zdraví není vhodné aby jsi se pohyboval."

Povzdechl si. "Ale mě je to jedno." zpražím její snahu ledovým pohledem. "Nejste moji rodiče ani příbuzní, nebudete mi říkat, co mám a nemám dělat."

S jistým rozhodnutím pomalu vstanu. Žena vypadá naštvaně. "Jsi paličatý." povzdechne si. Ignoruju další proslovy ohledně mého zdraví. Podá mi oblečení. Chce mi pomoci. "Zvládnu to sám."

"Jak myslíš.." šeptne bezradně. Po několika dlouhých minutách na sebe všechno nandám. "dáš si s námi snídani?" podá sametovým hlasem otázku. Dokonale ztuhnu. Zamračeně pohlédnu do její dváře.
"S námi?" řeknu. "Je tu ještě někdo?"

"Oh, je nás tu více." zasměje se mé otázce. "Jsme jako rodinka."

"Asi budu zvracet." Řeknu ironicky. "Rodina je k ničemi, akorát vás zradí. Stejně tak i přátelé. Je lepší být sám, nikdo vám nemůže ublížit." Promlouvám s ledovým chladem.

Po těchto slovech dokonale zmlkla. Usadím se v kuchyni na jednu z 15cti židlí. Ačkoliv mé srdce touží po tom jít zpátky, beztak mě zmlátí za to, že jsem se nevrátil v čas. Nemůžu odmítnout pozvání. Ach, jaká by to byla hanba.
O několik minut později uslyšel kroky. Nebylo jich málo. Ke stolu přiběhlo malé dítě ve věku 5ti let. Usměvavá holčička s blond vlasy,oči velké s barvou safírů. Jemná snědá plet. Hleděla na mě nejprve s nedůvěrou než pozdravila. "Dobrý den." Zašeptala. Usedla ke stolu.

"Ahoj." hlesl udiveně.

Za ním pádili 3 další 'děti', tentokrát v jeho věku. Dívka, vypadajíc podobně jako pětiletá holčička. Chlapec s kaštanově hnědými vlasy, nádherně modrýma očima, podobně snědou pletí. S lehkým bezstarostným úsměvem na rtech, jenž tolik připomínal tu zlověstnou ženskou v kuchyni. Poslední z nich měl černé vlasy, modré ledové oči a z té šíleně světlé leti určitě každého boleli oči. To nechodí na sluníčko? Z těch pohledů šlehajících po každém řivém tvoru běham mráz. Ledový? Možná nedává city na jevo, ale není stejný.

"Ach." usmála se žena. "Dobré ráno zlatíčka." pozdravila nově příchozí. "Tohle je.." pohlédla do mé tváře. Mírně zrůžověla. "jak ti vlastně říkají?"
Nechápavě jí pohlédl do tváře. Mezitím dorazili téměř všichni. "Spratek, špína, krisa, hračka... Vyberte si." Všichni v místnosti jsou ticho a mě dojde, že nejspíš všechno slyšeli. Ignoruji jejich pohledy.
"Ehm.. myslela jsem jméno, tvé pravé jméno. Každý ho má." hlas mírně poposkočil.

"Ach." vydám ze sebe. "Žádné nemám."

...

Snídaně proběhla relativně potichu. Po mé odpovědi, nemám žádné jméno se dala čekat jedině šokovaná reakce.
"Měl bych jít." Vstávám.
"Nechceš tu ještě zůstat?"
"Opravdu musím odmítnout. Mám ještě práci."
Bez jakékoliv jiné odpovědi vycházím z domu. "Děkuji za skvělé jídlo a za to že jste se o mě tak hezky postarali, určitě, vám to všechno splatím."
"Nemusíš nic splácet." ozve se jiný mužský hlas.
"Bohužel musím." Povzdechnu si utrápeně.


Pokračování příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama