Tichá nenávist nebo věčná láska? 1.

24. prosince 2015 v 16:29 | Kikča |  Jednorázovky
Vánoční dárek pod stromeček přímo od mě. Je to nedokončené a stále v přípravě, avšak něco jsem musela zveřejnin, tak jsem si pro vás připravila přímo tuhle povídku, která nebude ani tak dlouhá, možná zajímavá.

PS. Obíhání AFFS je dočasně pozastaveno a příspěvky budou omezeny, omlouvám se ale nemám prostš momentálně vůbec čas a žádné připravené články. Děkuji za pochopení




Tichá nenávist nebo věčná láska.



Tenká hranice něčeho, jako věčné štěstí neexistuje. Člověk má všechno, peníze, ženu i dítě, skvělou práci a velký dům se zahradou. Říkáte si, že nic jiného k životu nepotřebujete, nic nechybí vašemu životu. Pak vás udeří ta krutá realita. Rázem se ocitnete v bezedné jámě bez konce, černo černá tma pod vámi a to světlo nad vámi se vytrácí. Co udělat dál? Několik dveří, otvírajících. No vy.. stejně nevíte.

Abych vše vysvětlil, měl bych začít někde na začátku všeho dění. Kdybych nepotkal toho člověka, kdybych jej jenom nepotkal, nic z toho by se nestalo. Přesto ho neobvinuju, protože mé srdce patří pouze jemu a mému synovi. Ženu, která je mou manželkou jsem vlastně nikdy nemiloval ačkoliv mé snahy byly vidět. Nedokázal jsem to. Naše svatba byla předem dohodnutá, nenávist mezi námi vládla od samého začátku. Přestože viděla můj smutek, dále za mými zády podváděla a kradla, co se dalo. Vše jsem napravoval, pouze z rozmaru, pouze z povinnosti. Musím splnit všechno. Bez řečí, bez odporu. Jinak, mi zabijí mé drahé dítě, stejně jako mou mrtvou milovanou Julii. Co mi zbylo? Jen můj syn, ani fotky po ní nemám, spálili úplně všechno, nenechali nic pozadu. Tehdy jsem byl tak osamocený, takový bláhový. Nenávist mě zastřela. Stáli nademnou v plné své kráse. Tvář plná výsměchu.

"Tak, co? Dostal jsi už rozum?" vyplivl s nechutí můj otec. "Víš" usmál se najednou. "Kdybys poslechl, nemusela zemřít. To kvůli tobě. Cítíš to? Jsi celý prohnilý, to ty můžeš za její smrt! Kdyby jsi poslechl." Kýval hlavou. Najednou pokrčil rameny. "No co, jedna smrt."

Ta prázdnota v srdci, ten trn, ta bolest. "Miloval jsem jí." Šeptnul neslyšně. "Proč jsi-"

Otočil se v celé své výšce. Zvedl mé napůl zhroucené tělo od krve a potu. Přimáčkl ke zdi. "To ty jsi jí zabil, měl jsi poslouchat. Mohla žít spokojeným životem s tím dítětem. Všechno komplikuješ." šeptal něžné otec "Ted ale poslechneš a vezmeš si tu ženu, kterou jsme ti vybrali. Je bohatá, hezká a má i dobré postavení. Bude se ti líbit."
Uslyšel křik malého dítěte. "Jinak víš co se stane."

"To by jsi neudělal?" šeptal jsem zničeným hlasem.

"Že ne?" Povytáhl obočí. "Tak jak se rozhodneš?"

Křik zesílil a mě polil studený pot. Co to dělají? Proč? "Fajn! Vezmu sijí!" křičím a přitom pláču.

Usmál se. Krutě a nelítostně. "Svatba bude za tři dny. Přijedu si pro tebe, pokud zdrhneš. Už nikdy svého syna neuvidíš."

...

Když se nad tím člověk zamyslí, je logické, že by nikdo jiný neváhal, tedy, pokud své dítě opravdu miluje. Rodiče, pro drahé děti udělají opravdu první poslední. Hlavně milující rodič.

Co myslíte? Jak děj pokračuje? Inu, první den jsem strávil zavřený v pokoji. Nic nejedl, téměř ani nepil, schoulený ve svém pokoji a smutné songy z netu tomu nedávali moc lepší světlo. Druhý den asi v pět hodin odpoledne slyším zvonek.
Dělám hluchého ale onen člověk je neodbytný.

"Ještě to nejsou tři dny" hlesnu se strachem v hlase. "Nebo mi přišli říct něco horšího?"

Přistoupím tiše ke vstupním dveřím. "Nechte mě na pokoji!" křičím bezradně do dveří. Ani nepohlédnu do kukátka. Za dveřmi se ozývá šepot několika hlasů. Zajdu do místnosti s klavírem a začnu hrát (ZDE je song, který hraje). Lépe řečeno, jsem nazýván géniusem, co se tíče jakéhokoliv hraní na nástroje, zpěvu nebo herectví, jako obecné. Mám ale problém s trémou, tak mne otec zapřel, odmítnul a využívá můj talent jiným způsobem. Jeho firma díky mě vydělává miliony, jsem oproti mé rodině opravdu k ničemu. Každý do jednoho se stal něčím významným. Máme v rodině i nějakého toho generála, významné politiky, obchodníci, slavní herci, zpěváci a zpěvačky. No možná nás pár těch bezvýznamných existuje ale rodina je zadupe a nahradí. Podplatí jiného člověka, kterého předělají od základu, vlastním dítětem zamávají. To že někteří z mé rodiny jedou mafii, jako můj otec, za to já nemohu. Přesto jsem vězněm v tomhle ohavném světě. Od malička vychováván v přísném režimu.

Hlasy z venku jsou silnější, jakmile hudba tichne. Jsou čím dál blíž. Ignoruji telefon, který zvoní a zvoní až z toho třeští uši. O hodinu později prohlížím nenápoadně okolí venku.

"Šli pryč?" hlesnu.

...


Člověk je zvláštní tvor, plný záhad. Máme spousty citů ale i ledu. Inu, můj příbeh kráčí malinko jiným směrem. Stojím vedle své budoucí manželky před knězem jenž nás oddává a s nepřítomným ledovým výrazem hledím do prázdna.

"Berete si..." bla bla bla.

Můj pohled mířený ke knězi mluví za vše. S chutí bych rád řekl NE! Nemůžu. "Ano" hlesnu sotva slyšitelně.
Po chvilce slyším i druhý hlas, odpovídající kladně.

"Můžete políbit nevěstu."

Takhle nějak se začal můj život měnit. Jen naděje a láska k mému dítěti mě držela při životě. Inu, popisovat svatební noc? Jak myslíte že dopadla. Pohádal jsem se s ní a ani za boha jsem se s ní nevyspal. Ačkoliv tuším, že ona je na tom stejně jako já nebo se snad pletu?

Pokračování v nedohledu..

Tato povídka není dokončená a já neručím zda pokračování bude, prostě to mám schované v šuplíku a záleží na vás,
zda by se vám tato povídka líbila. Jednoduše? Je to Gay povídka (Bude :D) a hodně depresivní, kde jde o rodinu, hádky a samozřejmě jedno dítě, jenž je středem příběhu. Co vy na to?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Áďa Áďa | E-mail | Web | 30. prosince 2015 v 15:50 | Reagovat

Mě se ta povídka docela i líbí, máš skvělý tip psaní :-)
Ale moc by se mi líbilo, kdyby nakonec s dítětem utekl a jakoby dobrodružná cesta, mno to je jen můj názor, věřím, že jestli pokračování uděláš, povídka bude méžná i povedená. :-)

2 Eliza Eliza | Web | 30. prosince 2015 v 21:49 | Reagovat

Bylo to hrozně smutný T_T Mě ho bylo příšerně líto, ale bylo jasné, že pro lásku ke svému dítěti to udělat musel. Jeho otec je hnusná zákeřná svině a zasloužil by nakopat. Určitě přidej další, jakmile budeš mít čas :)

3 Magna Magna | Web | 3. ledna 2016 v 12:35 | Reagovat

Skvělý, zajímavý příběh, líbí se mi to. Těším se na pokračování.

4 Snapeova Snapeova | Web | 9. ledna 2016 v 20:45 | Reagovat

Ac je to smutne, cte se to skvele. Jen pozor na chybky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama