3.kapitola- Nechci být prokletý

30. prosince 2013 v 21:18 | kiiikiseek |  Dračí Srdce|1.díl
Tak je to tu! :-D konečně sem to dopsala *radostný tanec* :-D
fakt mi to dalo zabrat ale stejně se mi to nelíbí je to podle mě moc krátký :-( ale co?
Snaha byla.. :-D Kapitolku bych ráda věnovala Ewiline a Elize a ovšem i vám ostátním :-) jo a dole je k tomu *opět* písnička :-D...




Nevěřím v zlo, pouze v dobro.
Věřím v naději,
na mě závisí životy nevinných.

Chceme přežít,
nechcem zemřít,
toho tyrana musíme zabít.

Příliš dlouho vládl nám.
Naši blízcí umírají,
chceme přežít,
nechcem zemřít,
toho tyrana musíme zabít.

Venku začalo prudce pršet hned jak jsme vešli do hostince. Na to co se stalo venku jsme radši nemysleli. Co by si lidé pomysleli? Půlka by nás měla za blázny.
Lidé jsou divný, prostě nevěří na magii a na bohy? to sice jo ale mají je spíš jako krásné osoby, které jim neublíží i kdyby na ně šli s kudlou v ruce. To je teda lež.
Třeba Ares ten by je zabil hned jak by se opovážili na něj namířit lukem nebo jiným nástrojem.
O Diovy ani mluvit nebudu.
Jediný kdo je z nich normální je asi ta Melissa ale ta je z nich nejstarší. Jak asi vypadá? staře? mladě?
Někdo do mě bouchl. Uvědomila sem si že civím do prázdna. Jako v tranzu.

(takhle nějak to vypadalo, akorát tady nejsou lidé a v ději ano :-D)

"Stávej Růženko"
"c-c-cože?" koktala sem.
Podíval se na mě trošku naštvaně a zároven chápavě. Tušil nad čím přemýšlím. Usmál se. Chytil mě za ruku a táhl do druhého patra, kde byli pokoje.
Slyšela sem jak si o nás lidé něco mumlají, jak na nás podezíravě koukají. No divný byli lidé sedící ve stínu (asi nechtěli aby je někdo viděl).
Vešli jsme do malého pokojíku ale pouze s jednou postelí. Tázavě jsem se na svého společníka koukla. Mračila sem se.
"a co druhá postel?" zeptala se.
"Není?" pozvedl obočí.
"Jak to myslíš není? snad si nemyslíš že budu spát s tebou v jedné posteli?" mračila se.
"Promin ale na druhý pokoj-" odmlčel se "-zkrátka nemáme"
"chceš říct že došli peníze?!" vykřikla
"No....ještě ne ale...brzy nebudou"
Sedla sem si na postel. Tvář zabořila do dlaní. Chtělo se mi brečet,umřít.
Zlo už nás příliš ovládlo. Ten tyran si s námi zahrává. Jestli nenajdeme bohyni Melissu, tak všichni zemřeme.

OoO

Seděli v jednom hostinci. Čekali. Netušili jestli příjdou. Věděli že by neměli pouzívat magii, přesto dneska Melissa použila.
Jestli zjistí, kde jsou tak je po nich.
Hostinský jim na stůl položil obědnané jídlo. Usmál se na ně.
"Ještě něco?" optal se a přitom hltal Melissu pohledem. Ares si toho všiml, probodl ho ledovým pohledem až hostinský zmlkl a raději odešel.
Rychle jsem koukla na Arese. Zamračila se. Dala ruce v bok : "Co to bylo?"
"Co myslíš?" podepřel si hlavu. Se zamilovaným úsměvem hltal Melissu.
Představoval si jak jí líbá,hladí. Tolik jí miloval ale ona jeho ne. Nesnášela ho.
To že s ním cestovala byl její největší trest. Nejradši by Dia zabila.
"koukal si na něj jakobys ho chtěl zabít" vyštěkla
"Hltal tě obličejem.. to můžu jenom já" šeptl. Vzal jí pramínek vlasů a jmeně si je obtáčel okolo prstu.
"Přestan" pleskla ho přes obličej.
naklonil se a zašeptal jí do ucha : "Nebud tak zlá"
Odtáhla se od něj co nejdál to šlo. V tom si všimla těch elfů co viděla předtím. Naznačila Aresovi at je zticha. Taky si jich všiml.
Nejspíš se tu chtěli ubytovat. Měli možnost. Třeba to byly oni nebo ne. Musejí zjistit víc.

Všimla si jak je elfka pozoruje. Nejspíš si myslela něco podobného nebo si říkala kdo proč na ní všichni civí.
Oba odkráčeli do druhého patra. Zvedla sem se. Zašeptala že jdu na vzduch. Vyšla po schodech nahoru. Kráčeli do posledních pokojů. Všimla si jak otevírají dveře. Vešli dovnitř. Popoběhla ke dveřím. POKOJ ČÍSLO 12.
Běžela zpátky k Aresovi.


OoO

(Vypravěč)

Noc je tichá. Měsíc jasně svítí na černém nebi osvíceném hvězdami.
Hleděl na krásu noční přírody. Poslouchal noční tvory.

(kam kouká)


Čekal zda příjdou.Věděl že ho čeká proroctví, že je vyvolený. Proto ho nikdo neměl rád, proto
ho vyhodili ze smečka.
Kamarádíčkovat se s lidma nebo elfama bylo dle tradic zakázáno.
Když se narodil, jejich věštkyně vyřkla proroctví, jenž mu změnil život:

O půlnoci narodil se,
on bude naše hrozba.
Samotářský vlkodlak, jenž zachránit
pomůže náš svět.

Ze smečky vyloučen,
bez přátel,rodiny ani na lásku nepomyslí.
Ach, ten samotářský vlkodlak, jenž zachránit
pomůže náš svět

Už nechtěl být prokletý. Všichni ho nenáviděli, neměl přátele je samotář.
Smečka? pff...opustili ho, když byl ještě mládě. Bylo mu sotva 10let.
Zůstál sám.
Nyní už není malý, bezbranný. Je krutý. V srdci má zlobu a nad proroctvím nepřemýšlí.
Užívá si, přesto žije ve stejném okolí.
Pohlédl na malou veverku, která si právě hrála s oříškem. Usmál se. Veverka na něj pohlédla.
"Pod sem" naklonil se pro ní ale lekla se ho.
Utekla dřív než jí stačil vzít na ruce. Vzteky zařval.Ozvala se ozvěna.
Se vztekem běžel do svého úkrytu.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Neimã Neimã | E-mail | Web | 24. ledna 2014 v 21:33 | Reagovat

Tak tohle je best!
Sice jsem se trochu ztratila s tím vlkodlakem, ale je to nejbest povídka!

2 Neimã Neimã | E-mail | Web | 24. ledna 2014 v 21:34 | Reagovat

Jo a rychle prosím další díl!
!

3 kíík :D kíík :D | Web | 24. ledna 2014 v 22:12 | Reagovat

[1]:[2]: když si se do toho tak začetla... tak já se posnaším... a do 24 hodin tu máš kapitolku :D

4 Neimã Neimã | E-mail | Web | 26. ledna 2014 v 14:07 | Reagovat

Jupíííí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama