Prolog 1/2

22. listopadu 2013 v 16:27 | kiiikiseek |  Dračí Srdce|1.díl
Tak tady to máme. První část Prologu k povídce. Dala sem si záležet. Prosím o vaše komentáře,rady atd... :-)
Hezké čtení......

Upozornění! Některé věty a slova jsou v elfštině nebo jiném jazyku... překlad bude v závorkách označen takto : (př.: věta ...)



Necítí bolest
Nezná strach,
V rukávu nachystanou lest
Krutý cíl na dosah,
Nezastaví ho ani svatý křest
Rozbije další vztah,
Přichází nečekaně asi za trest
Chystá se jeho další tah,
Nemá ani nejmenší mez
Ubránit se je opravdu zátah.


(Vyprávěč)

Slunce ozařovalo mramorovou tvář elfky. Utíkala. Ale před čím? Otočila se. Za sebou už téměř viděla jeho ruce. Ty krásné velké ruce jenž milovala. Rychle zahla doprava. Otočila se. Zmizel. Náhle do někoho narazila. Elf držel dívku pevně v náruči. Culil se od ucha k uchu.
Këan má krásné dlouhé bílé vlasy se zelenýma očima,vypracovanou hrudí a se stálým humorem.
"mám tě" řekl. Stále dívku drží v náruči
"ne na dlouho Këane" usmála se. Natáhla jednu ruku ke stromu. Strom začal Këanovi omotávat nohy.Náhle se vznesl vzhůru. Úsměv mu pohasl. Vyprskla sem smíchy.
"Hahaha... moc vtipný"
Vlasy měl rozcuchané. Ve tváři kyselí výraz a upřeně hleděl na elfku. Elfka dělala co mohla aby se nesvalila na zem.
"Calimë dej mě dolů!" požádal elfku
"dobře dobře" přikývla. Mávla rukou. Këan spadl na zadek. Zamračil se. Poté usmál
"Za tohle mi zaplatíš" Vstal a vyběhl za křičící elfkou.
Běžela po zahradě. Kousek od královského paláce. Kam se schovám? blesklo jí hlavou.
Náhle uviděla malý domek, používal se na nástroje atd... Otočila se. Këan elfku hledal. Ted má možnost. Rychle vběhla do domku. Zavřela za sebou. Rychle oddechovala. Sedla si na malou pohodlnou židli v koutě. Zatáhla závěs. Po dlouhém čekání usnula únavou.


(město Liamoll)

(z pohledu Calimë)

Hodiny uběhly jako voda. Calimë neměla ani páru kolik je hodin. Šáhla si na čelo. šíleně jí bolela hlava a nohy. Náhle někdo prudce otevřel dveře. Byl to Këan. Šlehl po ní pohledem. Zamračil se.
"Zbláznila si se!" zařval
"Co sem provedla?" řekla jsem nevinně
"Takhle se mi schovat" našpulil rty čímž dal najevo že je uražený. Vstala jsem. Lehce přistoupila k němu.
"Tak promin" usmála jsem se.
Neodpovídal. Stále hrál uraženého. Avšak trošku se usmíval.
"chceš si hrát na uraženého Këane?"
"A proč ne?" řekl
"dobře tak já-" nedokončila větu. Někdo zatroubil na roh.
"Něco se stalo" vykřikla jsem. "-jdeme!"
"Ne!" řekl Këan "- musíš se chovat"
"Nechci se schovávat"
"Calimë prosím" šeptl
Vzdychla jsem si. Přikývla. Chytl elfku za ruku. Zavedl jí do hlavního sálu. Tam už čekalo pár strážců. Měli mě asi najít. Když nás spatřily vyběhli k nám.
Uklonili se a pozdravili.
"Massë nályë nélyë?" (Př.: Kde jste byli?)
"Projít se" odpověděl Këan
"Ai!" (Př.: Ach!) vydechl jeden ze strážců
"Musíte odtud" vykřikl někdo za námi. Jiný střážce. Byl raněný. "Argonovi vojáci se dostali do města. Míří do paláce" otočil se na Këana "-Odvet jí odtud Këane"
Elf přikývl. Chytil elfku za ruku ale vysmekla se mu
"Co když nikam nepůjdu?" Vyslovila.
"Potom zemřeš" řekl ten raněný strážce.
Oči jsem doširoka otevřela. Srdce jsem cítila až v krku. Nevěděla jsem co dělat,co si myslet,zda mám poslechnout nebo ne. Jsem přece princezna budu si dělat co chci.
"Dobře" řekla jsem. "-ale kam půjdeme?"
"Jděte co nejdál odtut a princezno vemte si sebou Driinga. Pomůže vám"
Přikývla jsem. To už ale roh zazněl znovu a hlasitěji. Elfové upozornovali že do města vpadlo vojsko. elfové venku křičeli. Děti plakali,ženy naříkaly.
Jeden elf jménem Vërlion nás táhl do kuchyně. Tam nám mladé elfky připravili jídlo na cestu a donesli zbraně,oblečení atd...
"měla by ses převléknout Calimë" zašeptal mi Këan do ucha.
"Tady?"
Poškrábal se ve vlasech. Pak mě zavedl do malé místnosti. Přinesl vhodné oblečení. Oblékla jsem se,vlasy zčesala do culíku.

Běžela lesem co jí síly stačily. Za sebou slišela kopyta koní. Nevnímala to. Nevnímala nic než
Këanův hlas jenž jí říkal at běží dál.
Asi před půl hodinkou se jim podařilo dostat z města. Argonovi vojáci si jich všimli a několik se jich vydalo po jejich stopách. Věděli že nemáme koně ani žádný jiný odvos, proto nás hledali pozvolna. Nepospíchali.
"Këane co budeme dělat" řekla jsem udýchaně. Chytil mě za paži. Ukázal dolů ze svahu. Byla tam řeka.
"musíme skočit"
"Ale.. to nemyslíš vážně-" odsekla jsem "-zemřeme"
"Nezemřeme"
"Këane já to nedokážu"
Otočil se na mě. Chytil mě za ruku.
"Musíš..bud silná... za rodinu,za lid za všechny nevinné lidi a elfy"
"Tak dobře" přikývla jsem.
Usmál se. Držel mojí ruku ve své dlani "-na tři"
"fajn"
"raz"
"dva"
"tři!"
Společně jsme skočily do vln řeky.

OoOoO
(Vypravěč)

O týden později

"Cože? jak to myslíš že jste jí nepřivedli!" řval Argon.
"P-pane já-" mladý elf se snažil svého pána uklidnit. Vážně nechtěl skončit jako ostatní jeho otroci. Mrtvý.
"Ticho!!" Vstal ze svého honosného trůnu. Přiblížil se k nebohému elfovi. Mávl rukou. Elf se svezl na kolena. Držel se za krk. Snažil se nabrat dech. Nic. Nešlo to. Umřu pomyslel elf.

"Argone-" řekla medovým hlasem Aramen "-už ho nech"
Argon, nechal svou obět být. Nebohý elf dýchal zrychleně. I přesto že mu dobyl město a přivezl otroky, pán nebyl spokojený.
"Aramen, drahá"
Elfka jménem Aramen. Krásné zrzavé vlasy spadají k jejím bokům. Světlou tvář jako mramor,oči temné jako měsíc. Její chůze byla tichá. Vždy chodila vzpřímeně. Avšak neusmívala se. Je tu otrokem. Vězněm.Argon jí kdysi zajal. Elfka si už trochu zvykla ale nikdy neztrácela naději. Chtěla utéct. Nenáviděla ho za to co jí udělal.
"Co pak by sis přála?" optal se Argon.
"Abys ho pustil"
"To nepůjde"
"proč?"
"Zklamal víš? nepřivedl sem tvojí sestru-" nedokončil větu. Avšak Aramen tušila jak to myslí. Její další trofej by byla nebohá Calimë.
"Můžeš jít Failo"
Failo se uklonil a odešel.

(takhle nějak vypadá Aramen)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 22. listopadu 2013 v 20:15 | Reagovat

Je to krásné :3 ;)
Ale někde ti utekla slova ;)

2 kíík :D kíík :D | Web | 23. listopadu 2013 v 14:42 | Reagovat

[1]: díky :)
občas tam někde nějakou chybku udělám. Většinou to totiž píšu pozdě večer.

3 Violett Violett | Web | 21. března 2014 v 20:49 | Reagovat

Konečně jsem si od tebe přečetla povídku :33 Jsem uplně štastná :D
Moc se mi to líbí...je to taková změna :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama